ÓDA NA CHLAPY
Chlapi - to je plemeno egocentricky ješitnejch tvorů zvyklejch hledět na svět jen ze svejch subjektivních pozic.
Chlapi používaj ruce k držení sklenic, nohy k sešlapování pedálů, těla k pocení, ústa ke vkládání hamburgerů, uši k odvětrání hlavy a oči k nošení slunečních brejlí.
Když je chlapům horko, ováží si košili okolo pasu a vystaví na odiv svou hruď.
Když je jim zima, zvednou si límec u kabátu a zapálí cigaretu.
Když se chlapi smějou, rozbrázdí jim vrásky tvář.
Když se jim daří, nestydatě se chlubí a jsou na sebe pyšný.
Když maj radost, plácaj se po ramenou.
Když se naštvou, daj si pěstí do čenichu, aby se pak společně zpili do němoty.
Když se chlapi zamilujou - dovopravdy zamilujou - zjihnou.
Dokážou vybrat nejkrásnější růži a dávaj si přitom záležet, aby to vypadalo, že vzali první, co jim přišla pod ruku.
Uměj přijít na rande pěšky, aby si s vámi mohli dát po alpinistickym výkonu malý pivo pod petřínskou rozhlednou.
Chytnou vás za ruku, jakoby se nechumelilo, a na prvním odlehlým místě vám pošeptaj, že je jim s váma náhodou fajn, a letmo se přitom dotknou svými rty vaší tváře.
V očích jim přitom zatancuje jiskřička jako večernice na hladině rybníka.
Pošlou vám pohled s básničkou, kterou někde četli a pevně věří, že poznáte, že ji pro vás sami usmolili.
Jsou trochu neohrabaný. Stydí se za svý slzy před stříbrným plátnem a "miluju tě" říkaj stejně jako "jeden lístek na tramvaj", i když to tak vůbec nemyslej.
Jsou přesvědčený, že víte, co k vám cejtí.
Když vám ujedou nervy a začnete se s nima hádat, obejmou vás a uraženě: "Vezmi si, co chceš a zmiz", zašeptaj, / "Vezmu si tebe..."/
Chlapi už jsou takoví.
Á propos, nevíte náhodou kam se všichni poděli?